Je k něčemu AI a jak naslouchat?
Dec 8
/
Tomáš Poucha
Umělá inteligence dokáže odpovědět rychle. Skutečný mentor ale slyší i to, co nebylo řečeno – a právě v tom je jeho síla. V době, kdy nám umělá inteligence radí s podnikáním i vztahy, se stále častěji ptáme: K čemu je nám vlastně ještě živý mentor? Odpověď je překvapivě jednoduchá: kvůli naslouchání. Ale ne tomu, které se měří počtem slov nebo délkou odpovědi.
Podcast o mentoringu a o tom, jak radit druhým – bez zaručených pravd a bez vznešených frází.
Podcast o mentoringu a o tom, jak radit druhým – bez zaručených pravd a bez vznešených frází.
Tomáš a Veronika otevřeně mluví o tom, co se děje, když chceme pomoct, posunout nebo poradit, ale výsledek je jiný, než jsme čekali.
Skutečný mentor vnímá pauzy, tón hlasu, nejistotu v dechu. Ví, že když někdo na chvíli zmlkne, často se v něm právě odehrává to nejdůležitější.
To je něco, co algoritmus neumí. AI sice reaguje rychle a chytře, ale nenaladí se na emoci, nepozná nevyslovené a nepočká s Vámi v tichu.
Tři úrovně naslouchání
V koučování a mentoringu se pracuje s třemi úrovněmi poslechu:
Pasivní poslech – slyším, ale nevnímám. Soustředěný poslech – sleduji, co druhý říká a jak.
Empatický poslech – vnímám podtext, mlčení, náladu.
Třetí úroveň se nedá naučit z manuálu. Je založená na intuici, zkušenosti a osobní přítomnosti. Mentora někdy doslova svědí záda, když tuší, že se blíží k citlivému tématu.
Právě tento fyzický vjem, tato „vnitřní siréna“ je něco, co nelze simulovat kódem. Skutečný posun nevzniká z odpovědi, ale ze vztahu Mentor nedává jen rady. Nabízí přítomnost, důvěru a možnost sdílet – často i vlastní příběh. Právě tím vzniká prostor, kde se druhý člověk může posunout. Ne skrze přesvědčování, ale skrze propojení.
AI neumí být překvapená. Neřekne Vám: „Tohle je kravina.“ Neřekne to ve správný okamžik a s dostatečnou citlivostí. A i kdyby ano, nezůstane s Vámi v následném tichu. A právě to ticho často přináší změnu.
Skvělý mentor není stroj na odpovědi. Je to člověk, který ví, kdy mlčet, kdy se ptát a kdy sdílet. A to jsou momenty, které umělá inteligence nikdy plně nenapodobí. Protože skutečné naslouchání má duši. A duše, jak víme, se naprogramovat nedá.
Tři úrovně naslouchání
V koučování a mentoringu se pracuje s třemi úrovněmi poslechu:
Pasivní poslech – slyším, ale nevnímám. Soustředěný poslech – sleduji, co druhý říká a jak.
Empatický poslech – vnímám podtext, mlčení, náladu.
Třetí úroveň se nedá naučit z manuálu. Je založená na intuici, zkušenosti a osobní přítomnosti. Mentora někdy doslova svědí záda, když tuší, že se blíží k citlivému tématu.
Právě tento fyzický vjem, tato „vnitřní siréna“ je něco, co nelze simulovat kódem. Skutečný posun nevzniká z odpovědi, ale ze vztahu Mentor nedává jen rady. Nabízí přítomnost, důvěru a možnost sdílet – často i vlastní příběh. Právě tím vzniká prostor, kde se druhý člověk může posunout. Ne skrze přesvědčování, ale skrze propojení.
AI neumí být překvapená. Neřekne Vám: „Tohle je kravina.“ Neřekne to ve správný okamžik a s dostatečnou citlivostí. A i kdyby ano, nezůstane s Vámi v následném tichu. A právě to ticho často přináší změnu.
Skvělý mentor není stroj na odpovědi. Je to člověk, který ví, kdy mlčet, kdy se ptát a kdy sdílet. A to jsou momenty, které umělá inteligence nikdy plně nenapodobí. Protože skutečné naslouchání má duši. A duše, jak víme, se naprogramovat nedá.

