Největší překážkou v tom, abychom žili život takový, jaký chceme, jsme my sami.
Uvědomuji si, že je to docela přísné zjednodušení. Ale pokud se člověk potřebuje pohnout z místa, nikdo jiný to za něj neudělá. A pak se začneme vymlouvat na různá omezení, okolnosti, „ale“, nejistoty a strachy, zajeté koleje, nebo nám schází sebevědomí udělat něco jinak. Je to hodně individuální. Jak ta touha, tak ta omezení, a nakonec i ta cesta. Je potřeba hledat svůj vlastní nejlepší příběh.
Troufnu si říct, že velká většina lidí by na svém životě něco ráda změnila, ví o tom, ale to rozhodnutí nějak nepřichází, a tak žijeme trochu samospádem a odkládáme své sny a představy na neurčito. Ale čas letí a než se nadějeme, tak dožijeme, aniž bychom využili na plno možnosti, které nám život ze své podstaty nabídnul.
Troufnu si říct, že velká většina lidí by na svém životě něco ráda změnila, ví o tom, ale to rozhodnutí nějak nepřichází, a tak žijeme trochu samospádem a odkládáme své sny a představy na neurčito. Ale čas letí a než se nadějeme, tak dožijeme, aniž bychom využili na plno možnosti, které nám život ze své podstaty nabídnul.
Mám zajímavý vztah k tématu „rozhodnutí“. V minulosti jsem si psal sám se sebou jakési úmluvy, asi od svých 20 let. Sepsal jsem si dlouhodobý plán, pár slov a hesel na papíře. Byla to čistě intuitivní věc. Jednou se mi stalo, že jsem takovou smlouvu se sebou po mnoha letech našel a divil jsem se, že se vše do puntíku vyplnilo, dokonce včetně datumů, kdy se dané věci staly!
Mluvil jsem o tom s kamarádem Vaškem, který lidem pomáhá s osobním rozvojem a má i takový duchovní rozměr a ten mi vysvětlil, že to je tím, že jsem se tehdy rozhodnul. Popsal mi rozdíl mezi snem, touhou, přáním a rozhodnutím. Rozhodnutí popsal jako nesilnější signál, který může člověk do vesmíru vyslat a už jen tím, že rozhodnutí uděláte začínáte měnit hmotu a časoprostor a ono se to začne nějak naplňovat. Ale pouze v případě, kdy se rozhodnete „celou svou bytostí a se vším odhodláním“. Najednou zjistíte, že Vám život dává do cesty stupínky, schůdky, po kterých jdete přirozeně ke svému cíli, potkáváte lidi, kteří Vám pomůžou, nebo v konverzaci najednou zazní něco důležitého, co potřebujete vědět, nebo něco co bylo překážkou z Vašeho života odejde. Prostě se ty věci začnou dít tak trochu samy. Je pro mě trochu záhadou proč, ale mě to tak funguje.
Svůj příběh jsme každý z nás ještě zcela nedopsali, ale je spousta inspirativních příběhů lidí, kteří si svou cestu našli. Nedávno jsem četl článek o mladém páru z Finska, který vyřešil problém předraženého bydlení tím, že si koupili deset let neobývaný ostrov velký dva a půl akru. Od letošního roku si tam začali budovat základní obydlí, saunu a pracují na naplňování svého snu o vlastním bydlení. Celý ostrov nestál ani milion Kč.
Nemusíme ale chodit tak daleko a můžeme se rozhlédnout i ve svém nejbližším okolí. Znám pár dvou seniorů z Nového Zélandu, který na stará kolena každý rok vyrazí na několik měsíců dlouhý cyklovýlet. Jednou projeli celé Japonsko a kus Asie, já je potkal, když stanovali na koupališti kousek od mé chalupy u České lípy. Každý výlet pro ně představuje až 7 tisíc kilometrů a obrovské množství bohatých zážitků a nových přátelství.
Nebo jsou i triviálnější příklady. Mám přítele, který je vyloženě samorost, hudebník, nikdy neměl bankovní účet, klasickou práci nemá, miluje staré mercedesy a žije spokojeně a nezávisle.
Pak jsou příklady lidí, kteří se potýkají s opravdovou nepřízní osudu, a i přesto dokážou naplňovat své touhy. Můj kamarád v mládí úspěšně podnikal, ale poté se musel naučit žít s Bechtěrevovou chorobou, což je nesmírně těžká dlouhodobá nemoc, nicméně i přes značné fyzické i psychické utrpení zvládnul být pěkný sukničkář a praktikovat své hobby v opravování starých karavanů. Každý příběh je jiný, svým specifickým způsobem nelehký, ale může být i naplňující a krásný.
Nemusíme ale chodit tak daleko a můžeme se rozhlédnout i ve svém nejbližším okolí. Znám pár dvou seniorů z Nového Zélandu, který na stará kolena každý rok vyrazí na několik měsíců dlouhý cyklovýlet. Jednou projeli celé Japonsko a kus Asie, já je potkal, když stanovali na koupališti kousek od mé chalupy u České lípy. Každý výlet pro ně představuje až 7 tisíc kilometrů a obrovské množství bohatých zážitků a nových přátelství.
Nebo jsou i triviálnější příklady. Mám přítele, který je vyloženě samorost, hudebník, nikdy neměl bankovní účet, klasickou práci nemá, miluje staré mercedesy a žije spokojeně a nezávisle.
Pak jsou příklady lidí, kteří se potýkají s opravdovou nepřízní osudu, a i přesto dokážou naplňovat své touhy. Můj kamarád v mládí úspěšně podnikal, ale poté se musel naučit žít s Bechtěrevovou chorobou, což je nesmírně těžká dlouhodobá nemoc, nicméně i přes značné fyzické i psychické utrpení zvládnul být pěkný sukničkář a praktikovat své hobby v opravování starých karavanů. Každý příběh je jiný, svým specifickým způsobem nelehký, ale může být i naplňující a krásný.
No a pak znám obrovské množství příběhů lidí, kteří mají nenaplněné sny a touhy. Těch je zdaleka nejvíc. Což o to, oni žijí pěkně, někdo jiný by jim třeba i záviděl, ale oni vědí, že by chtěli něco jiného, něco víc, nějaké dobrodružství, nebo aspoň přestat dělat něco co je nebaví, zhubnout, s něčím seknout, něco nového se naučit, něco si vyřešit, najít recept na nějaký problém. Ale změna nenastává. Odkládá se. Zůstává v nedohlednu a čím déle se odkládá tím vzdálenější se zdá být. A tak člověk žije tak trochu s tím, že toleruje nějaké nepohodlí s tím, že nežije tak, jak by chtěl.
Pokud chcete udělat změnu, jediný správný čas je teď hned. A ta změna začíná rozhodnutím. Pevným, jasným rozhodnutím celou svou bytostí tak, aby odolalo všemu co se mu postaví do cesty a tak, abyste si všimli, kdy Vám osud jde naproti.