Nejsložitější problémy v lidském životě: co říká věda a jak to vlastně měří

Dec 11 / Tomáš Poucha
Když se řekne „nejsložitější problémy v životě“, většina lidí si okamžitě vybaví něco konkrétního: zdraví, vztahy, peníze, práci, děti, samotu.

A teď přichází první vědecká brzda, která je vlastně osvobozující: věda obvykle nehledá jeden univerzální žebříček „nejhorších“ problémů, protože složitost není jedna věc. Je to spíš trojrozměrná mapa. Jedna osa říká, co lidé subjektivně prožívají jako nejtěžší. Druhá osa říká, co má největší a nejdelší dopad na zdraví a fungování. A třetí osa říká, co je těžké proto, že to není jen „v hlavě“, ale v podmínkách, které člověk sám nezmění bez pomoci okolí nebo systému. Teprve když tyto tři osy položíte přes sebe, začnou se opakovat stejné oblasti tak často, že je rozumné říct: ano, tady leží lidská jádra složitosti.
Co lidé označují jako nejtěžší (subjektivní složitost)
Začněme tím, co lidé sami uvádějí jako hlavní zdroje stresu. V reprezentativních šetřeních se opakovaně vracejí tři velké okruhy: zdraví (včetně duševního), peníze a ekonomická nejistota, práce a s ní spojená rovnováha mezi výkonem a životem. Jsou to problémové „trojúhelníky“, které se umí navzájem zesilovat. Když se zhorší zdraví, zhorší se práce. Když se zhorší práce, zhorší se peníze. Když se zhorší peníze, zhorší se zdraví. A tak vznikne pocit, že nejde jen o jednu věc, ale o řetěz. Právě to je jeden z důvodů, proč lidé některé situace popisují jako „složité“: protože nejsou jednověté. Nejde o problém, ale o klubko.

Proč jsou vztahy zvláštní kategorie: někdy problém, jindy lék
Pak je tu rovina, kterou lidé často podceňují, dokud se jich netýká: vztahy a sociální opora. Vztahy nejsou jen „hezká věc navíc“. Ve vědeckých rámcích well-beingu se stabilně ukazuje, že kvalita sociálních vazeb a pocit sounáležitosti souvisí se životní spokojeností a odolností vůči stresu. Vztahy jsou zvláštní typ problému: někdy jsou tím, co nejvíc bolí, a jindy tím, co nejvíc chrání. Když se vztahy hroutí, člověk často neztrácí jen partnera, ale i rutinu, identitu, budoucí scénář, bezpečí a někdy i ekonomické zázemí. Proto se rozchody, rozvody, konflikty v rodině nebo dlouhodobé osamění mohou jevit jako „neřešitelné“: ve skutečnosti to jsou problémy s mnoha připojenými kabely.

Co je složité proto, že to dlouho trvá (dopadová složitost)
Druhá vědecká optika je dopadová. Neptá se, co lidé označují jako stresor, ale co statisticky nejvíc souvisí s dlouhodobými následky. Tady hraje prim chronický stres a kumulace zátěží. Jednorázový náraz může být dramatický, ale dlouhodobý tlak, který nemá ventil, bývá destruktivnější. Typicky jde o dlouhodobé finanční obtíže, vleklé zdravotní problémy, pečování o blízkého, dlouhodobé konflikty, nebo situace, kde člověk nemá kontrolu a nevidí konec. Z vědeckého pohledu je „složitost“ často právě to, že problém není jen intenzivní, ale i vytrvalý. Člověk se s ním nemůže „vyspat do nového dne“, protože nový den přinese totéž.

Co je složité proto, že to nejde „urvat vůlí“ (strukturální složitost)
Třetí optika je strukturální: problémy, které člověk nemůže vyřešit jen osobní vůlí, disciplínou nebo „správným mindsetem“. Sem spadá dostupnost bydlení, nejistota práce, nerovnost příležitostí, diskriminace, ale i šíře společenských stresorů. Tyto problémy jsou složité, protože připomínají boj s proudem řeky: můžete plavat statečně, ale pokud proud sílí, samotná statečnost není strategie. V praxi to znamená, že se věda snaží rozlišovat, kdy mluvíme o osobních dovednostech, a kdy o podmínkách, které tyto dovednosti dusí.

Jak se to určuje vědecky: čtyři způsoby, které se skládají dohromady
Jak se to celé určuje metodicky? Nejčastější je kombinace čtyř postupů.
  1. První jsou velké reprezentativní průzkumy, kde lidé sami označují zdroje stresu, obtíže a jejich intenzitu.
  2. Druhé jsou dlouhodobé panelové studie, které sledují stejné lidi v čase a umí odlišit, co je krátká vlna a co trend.
  3. Třetí jsou objektivní indikátory, jako je příjem, zadlužení, diagnózy, pracovní stabilita, dostupnost péče nebo bydlení.
  4. Čtvrté jsou rámce well-beingu, které mapují hlavní domény života a ptají se, co lidem „nejvíc drží život pohromadě“.
Když se více metod shodne, vzniká spolehlivější obraz. Když se rozcházejí, je to signál, že část reality zůstává skrytá. Například lidé nemusí v daném roce hlásit zdraví jako hlavní stresor, protože jejich pozornost pohltily peníze, i když dopady zdraví jsou dlouhodobě zásadní.

Praktická definice „největší složitosti“, kterou můžete používat
A teď ta nejpraktičtější věta, kterou si můžete odnést, pokud chcete mluvit přesně a zároveň lidsky: nejsložitější problémy bývají ty, které zasahují současně zdroje, identitu a vztahy. Zdroje jsou čas, energie, peníze, zdraví. Identita je pocit „kdo jsem“ a „kam to jde“. Vztahy jsou opora, bezpečí a sounáležitost. Jakmile problém zavadí o všechny tři, začne se chovat jako hydra: uříznete jednu hlavu a dvě vyrostou jinde. A právě proto jsou pro lidi typicky nejtěžší kombinace typu „zdravotní problém plus ekonomická nejistota“, „konfliktní vztah plus vyčerpání“, „práce bez smyslu plus tlak na výkon“, nebo „osamění plus pocit ztráty směru“. Nejsou to jen témata. Jsou to uzly.

Tři otázky, které z mlhy udělají tvar
Výhodou vědeckého přístupu je, že umí odlišit hlasité od důležitého, a důležité od řešitelného. Dává mapu, ne rozsudek. A pokud tu mapu chcete používat při práci s lidmi, je užitečné držet v hlavě jednoduché pravidlo: když se někoho ptáte, „co je pro Vás teď nejtěžší“, dostanete subjektivní osu. Když se ptáte, „co to s Vámi dělá a jak dlouho“, dostanete dopadovou osu. A když se ptáte, „co z toho je ve Vašich rukou a co je v podmínkách“, dostanete strukturální osu. Tři otázky, tři vrstvy složitosti. A najednou se problém přestane tvářit jako mlha, ve které se člověk jen točí dokola. Dostane tvar. A s tvarem už se dá pracovat.

Zdroje: https://www.apa.org/pubs/reports/stress-in-america/2024/2024-stress-in-america-full-report.pdf https://www.oecd.org/en/publications/what-matters-the-most-to-people_edf9a89a-en.html https://www.worldvaluessurvey.org/ https://link.springer.com/article/10.1007/s11205-016-1538-4 https://www.apa.org/news/press/releases/stress/2023/collective-trauma-recovery
Vytvořeno s