Před dvěma týdny mi začalo být divně, potom přišel kašel, který se zhoršoval. Byl dávivý, tak jsem si po pěti dnech nechal udělat testy na černý kašel. Už nazítří mi přišlo potvrzení z laboratoře a od té chvíle se mi leccos v životě převrátilo naruby.
11 let jsem v podstatě nebyl nemocný. Občas jsem měl slabších pár dní, ale neměl jsem nic, co by výrazněji narušilo můj rytmus. Kolem mě nemocné děti i žena a já zůstával zdravý, pevně jako dub. Pro mě tedy opravdu nezvyklá situace. Co teď budu dělat? Tolik schůzek rušit, zaplacené dva rozvojové kurzy, a co můj triatlonový trénink? Navíc jsem přišel i o hlas, ze kterého se neustálým kašláním stal hles. Můžu takhle na moji pravidelnou gestalt terapii? Zvládnu aspoň zoomy? Žádná panika. To bude za pár dní dobré… mám přece super imunitu.
Beru obecně příkoří celkem s humorem, což je mimochodem jeden z předmětů zkoumání v těch mých terapiích. Když je něco nepříjemné nebo třeba smutné, vyprávět o tom s úsměvem vlastně není úplně normální. Takže tady to napravím, jsem z toho omezení vážně smutný, štve mě to a ze všeho nejvíc bych chtěl od někoho pořádně politovat!
Po celý ten další týden, kdy už beru antibiotika, se to jenom zhoršuje. V noci se opakovaně budím dusivým kašlem, ze záchvatu se mi dělají mžitky před očima a jdou na mě při nich mdloby, tak si radši sedám na zem, abych s sebou nešvihnul. Do toho mám nějaký oční zánět, který mi na světle zavírá oči, a mám takovou zvláštní rýmu, která mi ve formě vodičky vyteče samovolně z nosu. Můj hlas je zcela pryč, tak už jenom šeptám, protože nutit se k mluvení mě bolí.
Takže se srovnávám se situací a připravuji se na mnohatýdenní nemoc a vyšinutí ze zajetých kolejí. Černému kašli se říká stodenní. Kupodivu se v tom však dají nalézt i rozvojová pozitiva!
Musel jsem přerušit triatlonový trénink. Pro mě velmi zásadní problém, tím spíš, když jsem měl tak ambiciózní plán. Na druhou stranu v tomto ročním období si sportovci obvykle naplánují odpočinek a regeneraci a spíš se zaměřují na posilování, hlavně středu těla. A já díky tomu kašlání posiluji břicho každý den. Bez nadsázky opravdu neustále cítím namožené břicho, jako bych dělal 100 leh-sedů denně. Než se z toho vyhrabu, možná budu mít i pekáč buchet!
Co dalšího rozvojového mi moje nemoc nadělila? Co mi chtěla užitečného sdělit? Choď dřív spát, ožel víno a skonči s tabákem! To jsou další podněty, které mohu přijmout rozvojově a s vděkem. Díky antibiotikům, dušení, únavě a samozavírajícím očím to všechno jde celkem samo!
Mlčeti zlato! Jak musím šetřit hlas, hodně si rozmyslím, co skutečně řeknu. Říkám jen podstatná sdělení a k věci, bez omáčky. Z mých konverzací se vytratily malichernosti.
Nemohu se fyzicky potkávat s lidmi, abych je nenakazil, tak musím zůstat doma a nejezdím do Prahy na schůzky. Za ten týden jsem dohnal už opravdu velké množství důležité práce. Jinak bych na ni neměl čas, trávil bych ho neproduktivně v autě, které mi beztak ničí záda. 12–16 hodin týdně v autě jsem omezil skoro na nulu, a to je zdravé.
Nadto jsem člověk, který je až tak pracovitý a dlicí v hlavě, že v podstatě neumím odpočívat. To jsem teď byl donucený zjistit, že to není zas tak těžké. Tělo si řekne, ani do mobilu nekoukám, zavírají se mi oči. Tak si tak polehávám a medituji v myšlenkách, mezitím v pauzách posiluji břicho, starám se většinu dne jen o svůj well-being! Lidé kolem se mě ptají, jestli už je mi líp. Zatím se to spíš zhoršuje, ale je to až tak zlé?
Neřekl bych.
Neřekl bych.
Vytvořeno s
