Závislosti, které považujeme za normální
Nemusíme pít ani hrát automaty, abychom byli závislí. Stačí být výkonní, silní a neustále „v pohodě“.
Když se řekne závislost, většina z nás si instinktivně oddychne. Alkohol? Ne. Drogy? Ne. Hazard? Také ne. Tím to pro nás končí. Máme pocit, že se problém týká „někoho jiného“. Jenže právě tento pocit bezpečí je jedním z největších omylů moderního života.
Současné závislosti totiž často nemají podobu destrukce, ale funkčnosti. Nezboří nám rodinu ze dne na den. Naopak – pomáhají nám zvládat tlak, očekávání a tempo, které jsme přijali jako normu. A právě proto si jich nevšímáme.
Závislost není látka. Je to vztah k úlevě
Současná psychologie se shoduje v jednom: závislost není primárně o objektu (alkohol, mobil, práce), ale o funkci, kterou dané chování plní. Mozek si hledá způsob, jak regulovat stres, emoce, přetížení nebo vnitřní prázdno. Pokud nenajde zdravou cestu, vytvoří si náhradní.
Z tohoto pohledu není závislost morální slabost. Je to adaptace na dlouhodobý tlak.
Alkohol: viditelný problém, jasná čísla
Alkohol zůstává jedním z nejzávažnějších zdravotních rizik. Podle WHO je spojen přibližně s 2,6–3 miliony úmrtí ročně, tedy asi 4–5 % všech úmrtí na světě. Odhadem 400 milionů lidí žije s poruchou užívání alkoholu. Tato data jsou robustní, dlouhodobě sledovaná a nesporná.
Jenže právě proto, že je alkohol „hlavní viník“, zakrývá jiný problém: většina lidí, kteří se potýkají s návykovými vzorci, alkoholiky není.
Práce: závislost, která se chválí
Závislost na práci – workaholismus – je typickým příkladem chování, které společnost oceňuje. Výkon, spolehlivost, dostupnost. Přitom systematické přehledy a meta-analýzy ukazují, že 8–15 % pracující populace vykazuje znaky workaholismu, v závislosti na metodologii a zemi.
Nejde o to pracovat hodně. Jde o to, když práce slouží k regulaci emocí: úzkosti, prázdna, pocitu vlastní hodnoty. Typickým znakem není vyčerpání, ale neschopnost odpočinku bez viny. A právě tady se často láme zdraví – psychické i fyzické – zejména u lidí, kteří celý život „fungují“.
Digitální chování: problém není technologie
U internetu, mobilů a digitálních médií panuje značný zmatek. Klinická diagnóza závislosti se týká jen části populace – například porucha hraní her má podle meta-analýz prevalenci zhruba 1–3 %. To nejsou masová čísla.
Jenže výzkum zároveň ukazuje něco jiného: problematické užívání smartphonu (PSU) – tedy chování, které narušuje spánek, soustředění, vztahy nebo pracovní výkon – se globálně pohybuje kolem 30–40 % populace. Nejde o diagnózu, ale o funkční dopad na život.
Jinými slovy: problém není mobil. Problém je, když se stane hlavním nástrojem úniku před tichem, únavou nebo emocemi.
Nakupování: když úleva přijde v balíčku
Kompulzivní nakupování má podle meta-analýz prevalenci kolem 5 % dospělé populace. Často se zlehčuje, protože nebývá destruktivní okamžitě. Přesto je spojeno s úzkostí, dluhy, studem a zhoršeným duševním zdravím.
Základní mechanismus je stejný jako jinde: rychlá úleva, krátkodobý dopamin, dlouhodobé následky.
Jídlo: regulace emocí, ne slabá vůle
Takzvaná „food addiction“ není oficiální diagnóza, ale výzkumy používající Yale Food Addiction Scale ukazují, že 15–20 % lidí vykazuje „závislostní rysy“ ve vztahu k jídlu – zejména ztrátu kontroly a silné bažení. Častěji ženy, častěji ve středním a vyšším věku.
Nejde o charakter. Jde o to, že jídlo je nejdostupnější regulátor emocí, který máme od dětství.
Proč se s těmito závislostmi nepracuje
Důvod je prostý: neohrožují systém. Pracovitý člověk je užitečný. Dostupný člověk je efektivní. Ten, kdo „všechno zvládá“, nepůsobí jako problém. A tak se intervence zaměřují na extrémy, zatímco každodenní přetížení zůstává normalizované.
Jenže data o vyhoření, úzkostech a depresích ukazují, že cena za tuto normalitu je vysoká – a dlouhodobě neudržitelná.
Oči otevírající posun: místo „co“ se ptát „proč“
Nejdůležitější otázka nezní: Na čem jsem závislá? Zní: Jakou úlevu mi to přináší?
- Je to klid?
- Pocit hodnoty?
- Vypnutí emocí?
- Krátký pocit kontroly?
Dokud se zaměřujeme jen na chování, budeme se točit v kruhu zákazů a selhání. Jakmile pochopíme funkci, otevře se prostor pro změnu – ne dramatickou, ale udržitelnou.
Závěrem
Největší riziko dnešních závislostí nespočívá v jejich extrémnosti, ale v jejich banalitě. Jsou všude. Jsou běžné. A právě proto je považujeme za neškodné.
Závislost dnes často nevypadá jako pád. Vypadá jako život, který se zvládá – jen bez radosti, lehkosti a kontaktu se sebou. A to je možná nejdůležitější věc, kterou si můžeme dovolit znovu objevit.
Zdroje :
- https://www.who.int/news-room/fact-sheets/detail/alcohol
- https://www.who.int/news/item/25-06-2024-over-3-million-annual-deaths-due-to-alcohol-and-drug-use-majority-among-men/
- https://www.frontiersin.org/journals/psychology/articles/10.3389/fpsyg.2023.1252373/full
- https://journals.plos.org/plosone/article/file?id=10.1371%2Fjournal.pone.0303563&type=printable
- https://www.sciencedirect.com/science/article/abs/pii/S0149763420305510
- https://journals.sagepub.com/doi/pdf/10.1089/cyber.2023.0548
- https://www.researchgate.net/profile/Aniko-Maraz/publication/283447103_The_prevalence_of_compulsive_buying_A_meta-analysis/links/5a37c21fa6fdccdd41fdb849/The-prevalence-of-compulsive-buying-A-meta-analysis.pdf
- https://www.mdpi.com/2072-6643/6/10/4552

