Jen 9 % Čechů se doopravdy aktivně vzdělává.
Ostatní stojí, i když by mohli jít dál. Ne proto, že by jim chyběly příležitosti. Ale proto, že se bojíme pohnout z místa. Sami sobě jsme největší překážkou růstu.
Často se schováváme za věty „na to už nemám čas“, „už to znám“, „nepotřebuji další kurz“. Jenže tím se pomalu uzavíráme do zlaté klece kvalifikace – té, která nám kdysi dala jistotu, ale dnes nás drží v pasti.
- Proč jsme se přestali učit?
- Jak překonat vnitřní brzdy?
- Kdy se učíme jen „formálně“, a kdy opravdu?
- Jak najít ve vzdělávání znovu radost, ne povinnost?

